Štola Rosa (Růženina)

Jisté však je, že dle horní kroniky z roku 1688 byla její délka 104 m. V druhé horní knize z r. 1691 je údaj o prodloužení na 214. Z toho vychází průměrný měsíční postup o 3 m. V roce 1692 byly veškeré práce zastaveny. Štola je opět prodloužena r. 1877 a to o 154 m. Tím však opět vše končí.
Další pokus o těžbu byl podniknut na jaře roku 1911, kdy Alexandr Simonet nechal štolu vyčistit, odebrat vzorky a zaslat je do Kutné Hory. K těžbě však nedošlo. Ta byla zahájena až ve 2. světové válce, avšak bez jakéhokoli výtěžku rudy.
Po válce, po provedení rudného průzkumu, zde byla vybudována větrací a odvodňovací zařízení, která byla roku 1975 opět zavezena. Od r. 1980 zde na odvodnění a zpřístupnění pracuje Jihlavská organizace Cunicunulus.
Jejím hlavní cílem bylo podfárat všechny okolní doly a odvodnit je. Tohoto cíle nebylo nikdy dosaženo.
Ruda zde nalezená obsahovala dle dochovaných zápisů z února 1682 při zkoušce v Kutné Hoře v 1 centu 1 lot stříbra.

Na podzim téhož roku byla ruda opět zkoušena a to s tímto výsledkem:
z první chodby v 1 centu 1/4 lotu stříbra
z malé šachty v 1 centu 1/4 lotu stříbra
z třetí chodby v 1 centu 2/4 lotu stříbra
z hromady na úpatí hory v 1 centu 13 lotů stříbra
Ze zkoušky konané v Příbrami 24. 10. 1883 obsahovala ruda 38 7/8 lotu (0,136%) stříbra a při zkoušce 19. 3. 1883 v Freiburce byly kromě stříbra nalezeny i stopy zlata.
I tato štola byla v roce 1990 vyhlášena za státem chráněnou památku a je pro veřejnost nepřístupná.

Prameny

F. Petr - Stříbrné doly v okolí Německého Brodu
F. Průša - kronika Přibyslavská
S. Cigánek, I. Keclík - Středověké dolování stříbra v okolí Havlíčkova Brodu se zaměřením na oblast Stříbrné hory, Utín a Přibyslav
K. Malý - Současný stav lokalit starého dolování a okolí Stříbrných Hor u Havlíčkova Brodu
Fotografie: Jan Major

Vyrubané prostory z rozpěrkou a stopami po želízkování
Vyrubaná komora, na stropě lze vydět stopy po želízkování
Hlavní kříž šachty.
Vpravo chodba ven, vlevo chodba dobývací

Mapka štoly
Mapka štoly včetně jejího terénního profilu od J. Hönigera z r. 1880